Proč je lepší mít více kamarádů než triček..?

Je zvláštní, jak vás může jedna knížka donutit přemýšlet nad celým vaším životním postojem.

Pár týdnů zpátky jsem dostala jako dárek knížku Zero Waste Home od Bey Johnson. Kromě toho, že mě knížka inspirovala asi ještě víc v mém “ekologickém šílenství”, tak mě hlavně zaujala její myšlenka, že ochrana přírodních zdrojů hodně souvisí s minimalismem. K čemu si kupovat ročně pět nových triček, když jich ve skříni máme dalších deset? K čemu shromažďovat doma milion “cetek”, když si za ušeřené peníze můžete raději koupit nějaký zážitek, na který se vám nebude doma prášit? Continue reading

Čtyřhodinový pracovní týden- recenze

Přestože můj čtecí seznam v poslední době obsahuje skoro jen četbu do školy, snažím se alespoň jednou za čas přečíst i knížku, která mi dá i víc než plusy do školní hodiny. Tou poslední byla kniha Čtyřhodinový pracovní týden od Timothy Ferrisse. Předtím než jsem se do knížky začetla, četla jsem o ní už hodně, ale obsah mě (mile) překvapil ještě více, než jsem čekala.

Knížka je určená hlavně pro ty, co pracují 50 hodin týdně, nemají na nic čas a jen sní o životě, který by chtěli mít.

Ferriss v knize detailně vysvětluje, jak se od takové práce odpoutat, jak si vytvořit pracovní návyky, které je možné provádět z celého světa a hlavně jak práci delegovat na ostatní a užívat si života do syta. Sám Timothy Ferriss střídavě bydlí na různých kontinentech, mluví šesti jazyky a je například držitelem světového rekordu v tangu či vítězem národního šampionátu v čínském kickboxu. I pokud ještě nepracujete, doporučuji si knihu přečíst. Nabízí spoustu užitečných informací, nástrojů a rad a hlavně pořádnou dávku inspirace na to, jak si zařídit život podle svých představ.

ctyrhodinovy-pracovni-tyden Continue reading

Takový menší ráj…

Poslední článek jsem psala skoro před třemi týdny. Proč? Protože na dva týdny jsem  zmizela z reálného světa a přestěhovala se do toho magického: cestovacího. Předtím než jsem odjela před dvěma měsíci do Japonska, hlásila jsem se na trénink pro mladé podporovaný Evropskou Unií na téma “Youth Life Coaching” do Anglie. Během pobytu v Japonsku jsem dostala odpověď, že jsem bohužel nebyla přijatá, ale že jsem jako první náhradník. Asi dva dny poté jsem dostala další email, že někdo vypadl, a že jsem tedy přijata. Zpětně si vážím ještě víc, že jsem vážně přijatá byla.

Na prvních pár dní jsem jela do Anglie jen navštívit blízké a podívat se trochu po Londýně.

DSC_0372

Kensington Gardens, kouzelné místo. 🙂

DSCN1024

Výborná vegetariánská thajsko-čínská restaurace

Continue reading

Je libo maringotku nebo Hello Kitty pokoj?

Během své cestovací “kariéry” jsem už zažila ledaccos. Spala jsem na všech možných prapodivných místech, takže když konečně jedu na výlet, kde budu spát v posteli, beru to jako nekonečný luxus. 🙂 Ne každý je ochotný spát i v polorozpadlé maringotce uprostřed lesa jen proto, aby ušetřil pár korun, ale rozhodně tyhle zážiky stojí občas za to. 🙂

Tenhle článek bych ráda pojala jako povídaní o místech, kde se (překvapivě) dá všude vyspat plus případně pár rad, jak si najít ubytování. 🙂

1) Maringotka

Ještě doteď si vzpomínám na svojí nezapomenutelnou dovolenou ve Skotsku pár let zpátky. Vyrazila jsem se svojí kamarádkou a jejím taťkou, půjčili jsme si auto a jezdili jsme po Skotsku. Původní plán (spaní v autě) ve Skotsku bohužel úplně nefungoval, protože buď byly všude cedule “zákaz nocování v autě” a nebo nás pro velký úspěch nenechali nikde ani zaparkovat. Jeden večer jsme skončili v hodně turistické oblasti, kde byly všude kempy a bez stanu (ani kdyby si člověk zaplatil za auto) se do kempu nedalo ani zajet.

Jak to vyřešit? Obhlídka okolí! 😀 Auto jsme nechali na parkovišti a vydali se do okolního lesa. Našli jsme několik několik míst, kde se dalo spát pod širákem, ale nic se nám nedalo dostatečně dobré. Až jsme “to” našli. Polorozpadlá maringotka uprostřed lesa. Uvnitř dokonce i matrace. Okna vymlácená, ale střechu to mělo! 😀 Bylo rozhodnotu. Vytáhli jsme si spacáky a noc jsme přečkali tam.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Continue reading

Radosti všedního dne…

Hezký večer! 🙂

Přestože mám poslední dobou pocit, že neřeším nic jiného než školu, snažím se užívat si i jiné radovánky, s kterými se s Vámi chci podělit. 🙂

Co mě poslední dobou potěšilo?

Každý den s úsměvem

IMG_7769

Kamarádka mého drahého už přes rok dělá projekt, kde každý den vyfotí úsměv jednoho člověka, kterého obvykle náhodně potká na ulici. Zároveň se dotyčných ptá, na co jsou za sebe hrdí, za co by se pochválili či co jim dělá radost. Protože se mi projekt líbil, v pátek jsem stanula modelem i já. 🙂 Continue reading

Když něco chcete, jděte si za tím…

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu za pár let dělat věci, které teď dělám, nevěřila bych mu.. Za posledních pár let jsem si splnila několik věcí ze svého pomyslného “bucket listu”. A které to jsou? 🙂

1) Studium v zahraničí

Continue reading

Kniha měsíce února- Travel Bible

Ráda bych na konci každého měsíce udělala knihu, která mě nejvíce zaujala. 🙂 Únor sice skončil už týden zpátky, takže jsem trochu zabržděná, ale stejně bych tuto recenzi ráda udělala.

Knihou měsíce února bych zvolila Travel Bible, kterou jsem dostala jako dárek k Vánocům a ke které jsem si teprve v únoru, na cestě do Japonska, konečně přečetla.

Continue reading

Věci, které můžete zažít jen na cestách.

Za posledních několik let jsem procestovala už několik zemí a v každé zemi se mi stalo něco, u čeho jsem si nechápavě klepala na hlavu.

Indonésie

Doteď nezapomenu na chvíli, kdy jsem do Indonésie přijela. Jela jsem tam na projekt učit angličtinu. Na letišti mě vyzvedla paní z jazykovky s řidičem, projela jsem se pěkným moderním autem, ale bohužel moje host rodina ještě neměla čas, takže mě i s kufry složili u jednoho místního “domorodce”, který byl členem organizace, přes kterou jsem tam jela. Domorodec Akbar se mě ujal a na pár hodin mě vzal na motorce do místního obchodního centra. Podotýkám, že na motorce tam jezdí skoro všichni, je jim naprosto jedno, v jakém jezdí pruhu a barvy na semaforu jsou spíše pro okrasnou funkci než praktickou. Takže nemusím připomínat, že cesta byla děsuplná. Ale to “nejlepší” mě ještě čekalo.

Když jsme se vrátili zpátky k němu, protože už byl čas mě přestěhovat k mojí hostitelské rodině, tak jsem začala přemýšlet, čím mě tam dopraví. Měla jsem s sebou jeden velký kufr plus jeden malý s notebookem a křehkými věcmi. A když se vydal směrem k motorce, zděsila jsem se. Ano, stěhovala jsem se na motorce. S jedním velkým kufrem, který Akbar držel mezi nohami na motorce zatímco řítil (kufr trčel po stranách motorky) a já za ním na klíně držela svůj kufr s notebookem a jednou rukou jsem se snažila držet jeho, abych neodlítla. Aneb žážitek nemusí být pozitivní, stačí že je silný..

Další indonéská úchylka: vyfotit se s bělochem. Vždy, všude… a jednou je málo. Doteď si pamatuji, jak jsme tři bělošky seděly v Palembangu (Sumatra) v obchodním centru na lavičce. Přišel k nám neznámý pán s dítětem. Beze slova strčil dítě mezi nás, vyfotil ho, usmál se, vzal dítě a odešel. Hotov. Bez jediného slova.

Continue reading

About

Vítejte v říši zázraků…cropped-p12207511.jpg

Je to už nějaký ten pátek, co jsem začala přemýšlet o tom, že bych si založila vlastní stránku. A o čem jsem vždycky chtěla psát? O tom, co mám ráda. Cestování, jídlo a plnění si snů. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že toho během jen několika let zažiju tolik co teď, budu si klepat na čelo. A jak jsem trávila svých posledních pár let? Půl roku jsem studovala ve Švédsku, na dva měsíce jsem odjela dobrovolničit do Indonésie, poté jsem ještě stihla dovolenou v USA, dva týdny v Japonsku a mezi tím několikrát sem tam po Evropě. Další mise je od podzimu studium ve Finsku.

Touhle stránkou bych ráda inspirovala ty, že nic není nemožné. Máte sny? Jděte si za nimi. Všechno je možné, když si za tím půjdete. Budu ráda, když se s vámi budu dělit nejen já o svůj příběh, ale vy se se mnou podělíte i o vaše příběhy v komentářích.

A nakonec.. proč vlastně Wonderland? Protože Wonderland byl země zázraků. A já si občas připadám, že tam žiji.. I když se na svém Wonderlandu stále snažím pracovat.

DSCN1027

Na viděnou příště…